Čertovka 2024 - Dolní Orlice

5 dnů – 478 km 6926 m převýšení ( 21.8-25.8.2024 )

Ano, můj druhý sólo vícedenní výlet na elektrokole. V předposledním srpnovém týdnu mělo být hezky tak jsem si naplánoval 3 dny dovolené našel si ubytování s restaurací na strategickém místě a vyrazil užít si krásný zbytek „prázdnin“. Výběr padl na  oblast v okolí Králického Sněžníku – Penzion na Čertovce v Dolní Orlici. V září se žení Martin a poslední týden srpna je taky obsazený – takže kdy jindy než teď. A bylo to super – vše včetně počasí vyšlo ideálně.  

1.Den Středa – 53 km Výjezd pod Králický Sněžník.

Ráno jsem s odjezdem z domu nepospíchal, protože měla přejít studená fronta a vyčasit by se mělo až po 14 hodině. To byl taky čas, kdy jsem se mohl na penzionu ubytovat a tak jsem vyjel až po 11 hodině. Cestou tam jsem frontu přejel a v 14:05 jsem byl na místě. Říkal jsem si, že pokud bude trochu hezky vyrazím jen tak po okolí - no tak na rozjetí. Nakonec fronta nebyla až tak výrazná a ve 14 hodin se dokonce místy dralo i sluníčko a na západ bylo na radaru čisto – Tak pojedu podle původního plánu podívat se na most Skybridge 721 do Dolní Moravy . Našel jsem si hezkou asfaltovou cestu, která vedla asi jen 50m okolo konce mostu ( je jen jednosměrný a na kole se tam nesmí ) . Do 19 hodin jsem měl být na Penzionu na večeři, tak jsem si jen nastěhoval věci na pokoj, převlékl se do cyklistického, nasadil přední kolo a vyrazil. Dnes jsem nemusel šetřit baterku, tak jsem si pomáhal trochu více než obvykle abych byl včas zpět na večeři. Už hned od penzionu cesta stoupala až na 770m na hranici krajů a pak následoval sjezd do Malé Moravy. Odtud už jen do kopce nejprve po luxusní, pak lesní asfaltce stále do kopce. Cestou jsem potkal jen pár lidí, v lese už pak nikoho. Podle mapy jsem našel místo kde se dostat ke konci mostu Skybridge a až tam jsem narazil na hodně turistů. Most je opravdu impozantní dílo, ale nejsem si jist jestli tohle do přírody patří. Zkrátka business je business. Ve výšce cca 1155 m už asfaltka skončila a následovala lesní vrstevnicová cesta po svazích s výhledy nejprve na most a stezku v oblacích a pak Králický sněžník. Na jednom místě jsem viděl i kamzíka. Pak už cesta začala prudce klesat a přešla zase v asfaltu ( sice nic moc ale asfaltka to byla ) které mě dovedla až do Dolní Moravy pod středisko plné lidí . Rozhodl jsem se to vzít ještě přes kopec kolem hranic ( ten ale byl – pomohl jsem si 9/9 na největší kolečko – tachometr ukazoval až 19% !! ) Tady už zase bylo liduprázdno. Počasí se celou dobu zlepšovalo, večer už bylo skoro jasno a tak to mělo být i nadále. Na penzion jsem dorazil krátce po 18 hodině a čekaly mě špagety a pivo … 

2.Den Čtvrtek – 129 km – Kolem Králického Sněžníku Polskem

Ráno po snídani jsem v 9 hodin vyrazil na nakonec nejdelší výlet tohoto putování.  Už po známé cestě přes Hedeč do Malé Moravy a pak stále dolů po proudu Moravy až skoro do Hanušovic. Asi nejhorší úsek celé výpravy – rozbitá cesta plná hrbolů a záplat a ještě plno aut. Ráno bylo ještě pod mrakem a i poměrně chladno – jen 14 °C a sluníčko  jen opatrně vykukovalo. Navíc se jelo z kopce kolem vody. Ale to se za 10 km po odbočce na Staré Město změnilo. Silnice byla úplně nová, jelo se mírně do kopce kolem železnice, jen to sluníčko bylo pořád nesměle zalezlé za mraky. Za Starým Městem jsem už zase byl v zemi nikoho a stoupal na Kladské sedlo – Přechod do Polska . Až těsně před vrcholem se sluníčko konečně rozhodlo vylézt zpoza mraků a už začalo být tepleji. Na vrcholu Kladského sedla byl jen malý domeček s občerstvením a nic víc. Dal jsem si uzenou polévku a malé Zábřežské pivo a vyrazil do Polska. Následoval dlouhý sjezd do Nowe Moravy – taky tu mají řeku Morawu, tak však teče úplně do jiného moře než naše Morava. Bylo dost času a tak jsem se rozhodl si výlet prodloužit až přes Ladek Zdroj a „propojit“ trasu s minulým výletem z Vidnavy. Udělal jsem dobře, našel jsem si boční silničky s krásným povrchem bez aut. Cesta vedla stále dolů kolem řeky až do nadm. výšky cca 340 m odtud zase postupně stoupala – nahoru a dolů z údolí do údolí. Kromě Mezihoří a Ladeku žádné výrazné město, jen příroda. Místy jsem nepotkal ani živáčka, jen v okolí vodopádů v Mezihoří bylo hodně turistů. Ke konci jsem se rozhodl jet ještě přes jedno další sedlo do obce Pisáry a pak zkratkou k hranic abych se vyhnul hlavní silnici. Tento úsek byl asi nejhezčí z celé trasy i co se týče kvality silničky i přírody okolo. Cestou zpět jsem mohl vidět Králický Sněžník a také hřeben Orlických hor, kde jsem měl v plánu vyrazit zítra. Celý zbytek cesty už bylo krásně a postupně se oteplovalo až na 25°C . Po překročení státní hranice v Dolní Lipce už to bylo jen kousek do Králíků a pak cca 2km na penzion.  Vzal jsem si pro jistotu sebou i nabíječku baterky na elektrokolo, ale nepotřeboval jsem ji. Po návratu na penzion zbyly 4%. Přijel jsem opět po 18 hodině a čekaly mě francouzské brambory a pivo.

3.Den Pátek – 121 km Orlické hory, Velké Deštná , Šelich a Neratov.

Dnes mě čekaly kopce tak jsem opět přibalil nabíječku a vyrazil už v 8:30 abych se nemusel nikam hnát a v pohodě si vychutnat celý výlet. Podíval jsem se na náměstí v Králících a přejel v Dolní Lipce opět do Polska, kde cesta klesala kolem Kladské Nysy až do Mezilesí – to bylo největší „město“ které jsem dnes navštívil ( kromě Králíků ) . Následoval prudký kopec přes Gory Bystrzyczkie do údolí Divoké Orlice, který tvoří hranici ČR/PL . Jel jsem tedy podél ní až do Mostkowic polskou stranou a přejel až tam přes řeku do Orlického Záhoří do Česka. Následoval prudký kopec na Hřeben Orlických hor na rozcestí „pěticestí“ odtud už cesta vedla stále po hřebeni až na nejvyšší vrchol Orlických hor - Velkou Deštnou 1115 m n m. Na vrcholu je nová rozhledna , ale celkem mě překvapilo, že kromě ní během cesty nebyly skoro žádné výhledy do údolí – cesta vede po asfaltové cestě stále nízkým lesem a kosodřevinou, ale vidět toho moc není. Na kole však cesta ubíhala celkem rychle. Z Velké Deštné to bylo stále dolů až na sedlo Šerlich  a pak už jen kousek k Masarykově chatě na Šerlichu. Tady jsem kdysi byl s Břetou Bolardem na cestě za Ríšou do Střem ( Bohemia tour 1991 ). Přijeli jsme tehdy z údolí Divoké Orlice – tak už jsem věděl jaký sešup mě čeká …  Z Orlického Záhoří sem pak pokračovat dále po proudu řeky tentokráte po české straně.  Asi nejvýznamnější místem zde je obec Neratov, kde je krásně opravený kostel se skleněnou střechou a pivovar. Zde jsem na elektrokole překonal hranici prvních 1000 km. Jako odměnu jsem si dal fajné lívance a k tomu polotmavou 12 Proroka. Kostel je opravdu krásný a stojí za návštěvu.  Divoká Orlice opouští hranici PL/ČR u Zemské brány která leží na hranici Královehradeckého a Pardubického kraje a dere se přes Orlické hory na druhou stranu úzkou soutěskou. Zajímavé místo. Pak silnice začala opět stoupat postupně až na sedlo u Adama za Českými Petrovicemi. Nahoře se mi naskytly překrásné výhledy na Králický Sněžník a Praděd a na opačné straně Orlické hory. Následoval prudký sešup do Mladkova a pak už jen kolem trati do Dolní Lipky a přes les do Dolní Orlice k Penzionu. Ke konci už jsem ani nešetřil baterku, protože bylo ještě z čeho brát. Ne konci mi zůstalo zase kolem 5%. Dnes byly na večeři vynikající výpečky se zelím a 2 druhy knedlíků + bažantíci ( pivo Zlatý bažant ) .

4.Den Sobota 119 km - Čertovka Den 4 - Suchý vrch a dolů kolem Moravské Sázavy a od ústí k pramenu Březné  

Původní plán byl jet dnes na Dlouhé Stráně a na neděli si nechat zbytek okolí. Nějak mi vnitřní cit říkal, že cesta do Hanušovic a pak přes kopec do údolí Desné a zpět mi nějak nevoní. Proto jsem se rozhodl plán změnit a dnes si udělat delší výlet ještě směrem na jih a zítra se autem přemístit blíže do Rapotína – vyjet si na Dlouhé stráně a pak pokračovat autem domů. Nakonec se ukázalo že to byla dobrá volba, protože jsem navštívil ještě mnoho zajímavých míst.  Vyjel jsem hned ráno před 9 abych se vyhnul hicu, který dnes meteorologové hlásili. Hned na začátku stoupání na Červenovodské sedlo ( ano je to správně není to Červenohorské ) a odtud vede asfaltka až k rozhledně na Suchém vrchu. Čekal jsem od rozhledny trochu víc, ale i tak dobrý. Pak sešup na druhou stranu hor a přes kopec do sedla nad Výprachticemi a odtud krásně pořád z kopce kolem Moravské Sázavy údolím ve stínu a chládku. O co větší šok byl výjezd ven a Lanškroun – meteorologové nelhali – bylo těch 30 st. Dále jsem pokračoval bočními cestami stále podél Moravské Sázavy přes Tatenice a Hoštejn. Pokud jezdíte občas vlakem do Prahy je to ten úsek kde je nyní několik nových tunelů a vlak si to tam fičí 160. Právě zastávka Tatenice, kde jsem se byl i podívat, je přímo mezi dvěma tunely. Kdysi se však trať klikatila okolo Moravské Sázavy a tunel tu byl jen jeden. Nyní je po jejím bývalém tělese vybudována cyklostezka …  taky dobrý. Na konci stezky je malý železniční skanzen s parní mašinkou a vagónkem . Tady jsem byl na nejnižším místě celého putování - 295 m. n m. Moravská Sázava pak po 10 km za Zábřehem ústí do Moravy. Stejnou cestou jsem se pak vrátil do Hoštejna a pokračoval od ústí řeky Březné proti proudu až k jejímu prameni. Zase údolí nikoho, ale byl tady příjemný chládek. Od Bílé vody jsem už začal stoupat více do kopce a lesů až na rozcestí Sv.Trojice v podstatě skoro pořád po hranici Olomouckého a Pardubického kraje, kterou jsem přejížděl několikrát. Zajímavostí je, že není totožná s historickou hranicí Čech a Moravy – ta vede kolem Hraničního potoka cca o 6 km západněji. Od Svaté Trojice k prameni Březné je to už jen 500 m. Tady jsem si myslel, že to bude s kvalitou cesty nevalné, opak byl pravdou. Cesty, které na mapách vypadají jako některé polňačky ( alespoň podle značení ) jsou krásné nové asfaltky. Zkratkou jsem pak projel do sedla Hedeč k rozhledně Val a Klášteru nad Králíky, který mi zde ještě zbýval navštívit. Každopádně změna plánu byla dobrou volbou. Večer mě čekal řízek a pivo. Ani dnes jsem nepotřeboval dobíjet baterku, zůstalo ještě 10%.

5.Den Neděle 56 km – Dlouhé Stráně

Ráno jsem se nasnídal, zaplatil, naložil věci a kolo do auta, převlékl se do cyklistického a autem vyrazil do Rapotína. Našel jsem volné parkoviště u pošty a vyrazil přes Velké Losiny ( krásný zámek a papírna ) k nejvyššímu bodu celého putování – Dlouhým Stráním. Kdysi jsem tam byl na kole v r 2001 když byl Martínek v lázních Bludov.  A ano, pamatuju si ten kopec jak cyp dobře. Dnes už jsem neměl důvod šetřit baterku, a jsem trochu víc pomohl ( místy 7/9  normálně jezdím skoro pořád s přípomocí 1/9) . Tady to však bylo třeba. Nad vrcholem lanovky cesta kousek klesá a pak už začíná závěrečné stoupání k Horní nádrži.   Až dosud byl všude zákaz vjezdu motorových vozidel – tak to šlo . Ale nahoru je zákaz všech – Proč ? A o kousek dál značka pozor závora cyklisto sesedni z kola. Kromě toho je zde ale značená cyklotrasa – no mají v tom hokej.   Ale až nahoru se k přehradě nesmí. Cesta končí kousek pod ní 1330 m a dál jedině po schodech. A jaké to překvapení – přehrada je bez vody – je úplně prázdná . Dělají nějakou opravu tak bude cca 14 dní vypuštěná. Nezvyklý pohled. Celá horní nádrž se dá objet dokola – je tam i značený pruh pro cyklisty a bruslaře ale jen asi o 40 výškových níž. Zkouším jestli to nepůjde nahoru tudy , cesta tam sice z půlky okruhu vede, ale je tam značka přeškrtnuté kolo koloběžka a brusle – takže nahoru se fakt nesmí. Ale stejně jsem tam nějaké cyklisty viděl.  Okruh stoupá až k rozcestí s turistickou červenou značkou cca 1325 m – takže jsem tady nechal kolo a šel nahoru pěšky přes Vrchol Dlouhé stráně – ten je cca 5 m výš než hráz horní nádrže.  Takže nejvyšší bod na kole 1330, pěšky 1354 podle mapy . Už cestou nahoru však nebylo úplně jasno jako předchozí dny a začaly se stahovat mraky . Když jsem byl nahoře ještě vše OK, ale najednou se nad Pradědem začala tvořit bouřka a ochladilo se na 20°. No nic raději valím dolů ať ještě nezmoknu.  Nakonec jsem tomu ujel – šlo to dál na východ. Původně byl v plánu ještě malý okruh přes Přemyslovské sedlo, ale nějak se podezřele mračilo ze všech stran dole bylo zase 30° a tak jsem tuto část už vypustil, stavil se akorát do pivovaru Zlosin pro dvě petky na doma a ukončil své putování v Rapotíně. Cestou domů autem spadlo kolem Bruntálu nakonec jen pár kapek ...  

Co říci závěrem. Celkem jsem najel 478 km a bylo to 6926 m převýšení. Na normálním kole bych tohle už určitě nedal. Takže zatím říkám spokojenost s elektrokolem, a na této akci se vším, protože i ubytko bylo super a počasí – jedna báseň. Lepší to prostě být nemůže.  A takový způsob cykloturistiky se mi zdá býti ideální. Najít si nějakou restauraci s ubytováním ideálně i s polopenzí v atraktivním místě kde se dá vymýšlet trasy na všechny strany, ale ne zas moc atraktivní aby bylo volno a cena byla přijatelná. A pak čekat na vhodnou příležitost a naplánovat to v týdnu kdy je nejen dobrá předpověď počasí ale i trochu jistá – a pak vše klapne. A vo tom to je ...

 Trasy a fotky ve videích na Relive