ALPY 2018 INNSBRUCK - Mistrovství světa v Cyklistice

4 dny na kole 249 km , převýšení 4501 m

Už v únoru přišel Pepa s nápadem podívat se na mistrovství světa v cyklistice, které se letos koná v Innsbrucku a spojit to s zakončením sezóny opět výletem do Alp. Bylo až překvapivé, že už tak dlouho předem byly skoro všechny ubytovací kapacity plné. Podařilo se nakonec seznat ubytování přes airbnb. Byla to první zkušenost s tímto typem ubytování, mohu však říci velmi pozitivní.

 Letos však nemohl jet Martin Filipczyk , tak jsme jako třetího do party oslovili Lumíra Pustowku a ten s nabídkou souhlasil. Termín byl víceméně jasný, závody se konají od 26.9 do 30.9.2018 tudíž jsme naplánovali příjezd ve středu 26.9 a odjezd v pondělí ráno 1.10.2018

Když se termín odjezdu blížil, předpověď počasí byla zprvu celkem hrozná ( mělo i sněžit ) , ale čím se více blížil termín odjezdu tím byla příznivější a nakonec neuvěřitelná – všech 5 dnů jasno a dokonce přes den přes 20 st. Ani jsme nevěřili, že je to možné , ale nakonec neuvěřitelné se stalo skutečností.

26.9.2019 Cesta do Rakouska a časovka mužů.

Ráno kolem 6 hodiny jsme vyrazili, bylo jasno a -1°C. V Bohumíně jsme naložili Lumíra a vyrazili směr Austria. Cestou bylo krásně, ale stále zima – teploměr ukazoval zpočátku jen kolem 5 st pak se pomalu ale nejistě oteplovalo. Až asi 20 km před Innsbruckem jsme sjeli s dálnice a odbočili k místu, kudy vedla časovka. Rázem bylo nádherně teplo a my si užívali atmosféru závodu. Navečer jsme dorazili na místo ubytování v městečku Igls a zjistili jsme že z bydlíme uprostřed okruhu , který budou skoro každý den závodníci všech kategorií jezdi v závěru etapy.  Začali jsme tedy plánovat , kam vyrazit následující dny – s tím, že v pátek, kdy mělo být nejtepleji jsme chtěli absolvolat „královskou“ etapu. Nezávisle na sobě jsme s pepou vymysleli totéž – Kuhtai.

27.9.2019 1.Etapa – hodně zahřívací ( 83 km ) – Výjezd na Brenner.

Plán byl jet po levé straně údolí ve směru dálnice na Brenner a zajet si některého z přilehlých údolí v lepším případě na Brenner. Ráno teploměr na cyklocomputeru ukazoval jen 4 st, v době odjezdu 10 st . Hned od místa ubytování silnice nekompromisně stoupala a tak jsme se na začátek hned zahřáli. Pak silnice kopírovala klesáním a stoupáním údolí. Během chvíle se krásně oteplilo a na sluníčku to bylo na krátký rukáv. Odměnou byly krásné výhledy do údolí a  na okolní hory.  Po cca 15 km jsme dojeli do Matrei a odtud nás čekala jízda po hlavní silnici směr Brenner. Včera při plánování trasy jsme našli „zkratku“ přes kopec , abychom nemuseli po hlavní a tak kned v prvním dalším městě jsme odbočili ( nejprve špatně pod krásný dálniční most ) a až na podruhé správně do šíleného kopce , kdy nás silnička rychle vyšvihla až nad dálnici lesem za příšerného asi 18% stoupání do nějakého sedýlka nad městem. Tento úsek byl zničující, fučel jsem jak lokomotiva ale nakonec jsem to vyjel. Zprvu jsme i nadávali, že si zbytečně nadjedeme, ale nakonec odměnou byla nádherná úzká silnička po horských loukách a pastvinách plných mezi typickými domečky. Prostě jako z pohádky. Navíc se teplota dostala na 21 st a nefoukalo, takže bylo vskutku úžasně. Takové počasí nikdo z nás koncem září nečekal. Lumír byl nadmíru spokojen a byl rád že s náma jel. Byl to jeho první výlet na kole do Alp , který předčil všechna očekávání. Následoval sjezd do údolí a stoupání do cca 1400 m údolím Obernberg. Jeli jsme až tam kam to šlo. Na konci údolí měl Pepa naplánovanou hospůdku , kde jsme poobědvali a dali si pivko. Odtud se dalo jet ještě dále až k jezeru , ale asfalt zde končil , byl tam asi zákaz vjezdu i lidi se na nás nějak divně dívali, tak jsme to otočili s tím, že k jezeru nepojedeme a vyjedeme si ještě na Brenner a odskočíme si do Itálie. To co jsme vystoupali jsme sjeli ( asi 300 výškových metrů a skoro totéž jsme zase vystoupali na Brenner. Cesta však stoupala pozvolněni, jen závěr byl trochu prudší. Po nakouknutí do Itálie nás již čekal jen sjezd. Nechtěl jsem však jet stejnou cestou a absolvolat znovu tu silnici nahoru/dolů a tak jsme s Lumírem zvolili jízdu po hlavní cestě stále z kopce a dolem přes údolí – Měl tam být most pro pěší k nádraží kterým se dostaneme na druhou stranu údolí a pak zbývá jen vyjet do Igls. Nakonec to vyšlo asi na stejno, protože silnice hodně klesla až do cca 700 m, k mostku vedla oslí stezka z prudkého kopce ( na kole nesjízdná ) a pak podobně i na druhé straně, takže jsme si stejně mákli a kopcům se nevyhli. Ale alespoň jsme alespon nejeli stejnou cestou. Následoval už jen výjezd nahodu do Igls, kde ještě probíhal závod juniorů, takže jsme se  k našemu domečku nedostali a museli počkat až závod skončí. Na to že to měla být zahřívací etapa na rozježdění, tak to byl celkem záhul. Večer jsme se odměnili domácí pálenkou a plánovali královskou etapu na zítra.

Jelikož trasa byla naplánována přes 100 km tak jsem se chtěl vyhnout závěrečnému stoupání z Innsbucku do Igls ( cca 300 výškových metrů ) na závěr, kdy už toho budeme mít plné zuby a autem se přemístit k Zirlu a odtud objet celý ohruh, Pepa se však nedal přesvědčit a říkal, že pro nás večer zajede, kdyby něco.

27.9.2018 Pátek - 2.etapa – Královská Alpská stovka 103 km – Výjezd na Kuhtai.

Vyrazili jsme tedy v kolem v 9:40 sjezdem do Innsbrucku, který jsme celý museli přejet a najet na cyklostezku kolem Innu. Po cca 20 km jsme byli na místě, kde jsem plánoval dojet autem. Odtud začínalo stoupání na sedlo Kuhtai, které leží ve výšce 2020 m.n.m. Stoupání však začínalo v necelých 600 m.n.n takže to budou poctivé dvě Lysé za sebou. Původní plám byl vyjet až k přehradě, která je ve výšce asi 2300 m , ten však padl. Kopec to byl teda pekelný , místy možná až 20% a to jsem šel nakonec pěšky. Prostě jsem to nevyjel. Ale určitě to stálo za to, bylo opět nádherné počasí – lepší být prostě nemohlo. Nahoře jsme byli až po cca 5,5 hodiných od výjezdu z Igls – takže kolem 3 hodiny odpolední a před sebou ještě 80 km s závěrečným výjezdem do Igls – To už dopředu avizovalo, že k přehradě nepojedeme a budeme mít co dělat abychom do tmy dojeli alespoň co nejblíže Innsbrucku. Bylo jasné že až do Igls nedojedeme a proto také Pepa, který to slíbil že nás „odveze“ jel sám napřed aby dojel do Igls za světla a mohl pro nás dojet. Pepova fyzička po Wintermannovi byla úplně jinde než naše s Lumírem a my jsme byli rádi, že jsme si ujeli stovku a nemuseli za tmy šlapat ještě závěrečných 300 výškových metrů do Innsbrucku. Sjezd do Otztallu byl hustý, místy až hodně prudký a zdálo se mi to , že tolik jsme toho přece nenasoupali. Ale to se zdá vždy. Kolem Innu už jsme pak jeli po cyklostezce , ale začal foukat i protivítr, který v údolí ke konci byl protivný a ubíral poslední síly. Po překonání hranice 100 km jsme našli vhodné místo u prvního sjezdu z dálnice za Innsbuckem ( Zirl ) , kde se u pumpy bezpečně najdeme a Pepa nás tam vyzvedme. Na místo jsme dorazili už po západu slunce , ale ještě za světla. Pepa pak po 15 minutách dojel do Igls a pak nás u pumpy v Zirlu „vysvobodil“. V září se dny přece jen hodně zkracují a není to jako v červenci, kdy se dá v pohodě jet až do 22 hodiny. Večer se už i zatáhlo a začalo se ochlazovat a tak jsme toho měli s Lumírem opravdu dost. Ale výlet to byl skvělý , trasa taky . Trochu mě mrzelo, že už nebyl čas a ani síla vyjet až nahoru k přehradě, ale všechno se prostě stihnout nedá ... I tak byla naše etapa asi nejdelší co jsem v tomto století v Alpách jel.

28.9.2018 Sobota – 3.Etapa – Kochací  46 km

Po včerejší královské etapě jsme byli celkem unavení a proto jsme dnes zvolili krátkší výlet s cílem zajet se podívat do centra Innsbrucku na závod žen a trochu se projet. I tak z toho bylo skoro 50 km. Vyrazili jsme nakonec až po 12 hodině, v noci se zatáhlo a ráno se sluníčku moc nechtělo vylézt. Nakonec se kolem 11 hodiny začalo přece jen z mraků klubat a začlo se konečně trochu oteplotat a tak jsme vyrazili. Plán byl kolem 14 hodiny dojet do Hall in Tirol a podívat se jak tudy prosviští peleton a pak dojet do centra Innsbrucku a podívat se na závod tam a také na centrum města. Asi po hodině jízdy jsme před sjezdem do Hall našli místo oběda a dali si skvělý jelení guláš za lidových 14€ . Mezitím se sluníčko pěkně rozehřálo a začaly mizet i poslední mraky nad horama. Následoval prudký sjezd do údolí a přejezd města Hall. Trochu jsme to podcenili , protože místo, kudy závod vedl byl v protějším svahu a protože peleton jel oproti plánu rychleji čelo jsme už nestihli a viděli jsme jen několik závodnic. Škoda, ale i tak jsme si přišli na své v centru. Lumír chtěl vidět hlavní třídu kudy závod mimo jiné také vedl, ale centrum bylo plné lidí, policajtů a bylo celkem problém se někam dostat. Nekonec jsme dorazili až do samotného centra k radnici a domu „se zlatou střechou“ který je nejznámější památkou Innsbrucku. V centru jsme viděli 2x projet peleton , který však už byl dost roztahaný. Jakmile závod skončil vyrazili jsme kolem zámku Amras ( tam jsme se s Lumírem zajeli kouknout ) zpět přes Lans do Igls – místa našeho ubytování. Jeli  jsme po trase závodu, takže kolem bylo plno vlajek, nápisů, karavanů a fanoušků. Do Iggls jsme dorazili po 18 hodině.

30.9.2018 Neděle – 4.Etapa – Dopolední projížďka   16 km

Dnes se koná hlavní a nejsledovanější závod mužů, proto dopoledne vyrážíme s Lumírem jen na krátkou projížďku po trase závodu lemovanou spoustou fanoušků , všude  je plno cyklistů a atmosféra je opradu skvělá. Přejíždíme  přes nejvyšší vrchol okruhu a na velkoplošné obrazovce vidíme že závod již začal a do cíle zbývá přes 250km !! Sjíždíme po vyhlídkové silnici zpět do Igls a pak se jedeme podíval na vyhlídku na Innsbuck.  Počasí je opět luxusní , bohužel při posledním výletě se pokazila kamera, takže záběry za závodu nebudou !! No nic alespoň nahraji něco na mobil. Po improvizovaném obědě na pokoji sledujeme nejprve závodníky z balkonu pak přímo u našeho domečku a odpoledne vyrážíme pěšky nahoru na nejvyšší bod okruhu, který jedou muži celkem 7x – síla !!  Myslel jsem si že uvidím Sagana , ale ten po cca 2 kole odstoupil ☹ Nahoře bylo snad tisíce diváků, jet tam s kolem by byl holý nesmysl.  Počasí vyšlo neskutečně  a tak na závod dorazily celkem statisíce lidí. Atmosféra byla opravdu nádherná, vše vyšlo neskutečně.  Na závěr jsme si dali kávičku a pivečko na sluncem zalitém balkoně a sledovali závěr závodu na Internetu.

1.10.2018 Pondělí – Cesta domů. Pepa odlétal z Vídně na služební cestu do Londýna a tak jsme ho museli „vyhodit“ na letišti a dopravit auto domů. Ráno jsme vyjeli po 8 hodině a hned po odjezdu začalo lít jako z konve. Vyčasilo se až těsně před Vídní, kde fronta ještě nedošla. Pak jsem v pohodě dovezl auto domů a předal Jitce, která nás hodila domů.

No co říci závěrem.

• Počasí asi lepší být nemohlo. To co předvedlo koncem září je až neskutečné. Den poté v době našeho odjezdu už lilo a bylo jen 9 st. Než jsme odjížděli lilo také. Jen našich pět dnů bylo prosluněných a na konec září nezvykle teplých – No takové pravé babí léto !!
• Síly už ubývají. Je sice pravda, že kopec na Kuhtai svým převýšením odpovídal Stelviu a výlet byl delší než 100 km , ale tady začínám zjišťovat že léta je znát a už to nejede jako ve 30 nebo 40. Prostě jsem trapně musel slézt a jít pěšky.
• Pro Lumíra to byl první výjezd nad 2000 m.n.m a poprvé si „zajel“ na kole do Itálie. Byl nadmíru spokojen. V Innsbrucku si oslavil letošních  3000 km na kole¨
• Ubytování přes airbnb – První a skvělá zkušenost. Předčilo to naše očekávání
• Jsem rád, že mám tak trpělivé kámoše, především Wintermana Pepu Czyže, který vše zorganizuje a zajistí a pak trpělivě čeká na kopci až se dofuním nahoru já. Za to mu moc děkuji.

Co příště ?  - Možná Julské Alpy a Slovinsko – uvidíme .

TRASA 1.Etapa

TRASA 2.Etapa

TRASA 3.Etapa

TRASA 4.Etapa