Grossglockner 2012

4 dny 121 km - 4000m převýšení

Koncem června mi jednoho dne zavolal Pepa Czyz, že by rád jel poslední zářijový týden na Passo Stelvio do Itálie – jestli jedu s ním. Byla to výzva jako hrom, Stelvio je druhý nejvyšší průsmyk v Alpách  - 2751 m. Jediné co se mi trochu nepozdávalo byl termín. Na svatého Václava - tudíž 26-30.září 2012. To už taky klidně může být na Stelviu sníh. Přesto jsme se rozhodli, že to zkusíme.
Po počátečních problémech, kdo vlastně všechno pojede jsme zůstali jen tři. Já, Pepa Czyz a Martin Filipczyk. Pepa našel ubytování v Bormiu a naplánovali jsme si krásné výlety na okolní "passy". Jakmile se však začal blížit termín odjezdu, výrazně se zhoršila předpověď pro Bormio, a den před odjezdem dokonce tak, že mělo všechny čtyři plánované dny pršet a maximální teplota měla být jen cca 6 st. A nahoře na Stelviu sněžení. A tak jsme na poslední chvíli změnili plány a zamířili trochu blíž - do Rakouských Alp nedaleko Salzburgu. Našim cílem byla Solné komora - konkrétně Abersse u jezera Wolfgangsee.

Vyrazili jsme podle původního plánu už v úterý 25.9.2012 odpoledne po šichtě. Dojeli jsme kousek za Vídeň k Pepově bývalé spolužačce Evě. U ní jsme přespali a ve středu ráno vyrazili dále po dálnici směr Salzburg. U Mondsee jsme se stavili na oběd a před 14 hodinou dorazili do náhradního cíle k jezeru Wolfgangsee. Ubytovali jsme se v překrásném domečku a hned se převlékli do cyklistického a vyrazili na kolo. Ušetřili jsme cca 600 km jízdy autem a tak zbyl čas i na odpolední vyjížďku.

Středa 26.9.2012 - 1.etapa:  MTB okolo Schafbergu 1015 m. Odpoledne se sice zatáhlo, ale pršet nemělo, a tak jsme okolo 15 hodiny vyrazili kolem jezera směrem k Bad Ischl. Projeli jsme několik krásných vesniček a začalo první stoupání k jezeru Schwarzensee. Najednou se objevila značka 17% stoupání, naštěstí jen na 800 m. Po chvilce jsme byli o 200 výškových metrů výše. Kolem jezera vedla nádherná asfaltka, která pak přešla ve zpevněnou lesní cestu. Ta nás dovedla mírným stoupáním až do sedla ve výšce cca 800 m n.m. Pak začalo prudčí stoupání asi 200 výškových metrů do sedla k chatě Eisenaueralm. Odtud jsme si odskočili podívat se na vyhlídku na Mondsee a Attersee z  nejvyššího bodu trasy cca 1070 m.n.m. Ale kam dál - cesta sice pokračuje, její kvalita se silně zhoršuje, ale hlavně klesá a to šíleně. Jedeme dobře ? Nakonec se ukázalo, že ano. Museli jsme jít z kopce pěšky, protože klesání bylo tak prudké, že i pěšky se zabržděným kolem to vypadalo, že skončíme v příkopě. Rázem jsme ztratili cca 150 výškových metrů. Sláva narazili jsme na zpevněnou cestu a dokonce je tady i auto, takže dál už to půjde i na kole !! Čekal nás hezký, místy dost prudký sjezd k Jezeru Mondsee. Našlo se i pár hezkých vyhlídek, ale jinak vedla cesta převážně lesem. Pak už jsme přes malé sedýlko mezi jezery Mondsee a Wolfnagsee - 600 m n.m. dojeli po cyklostezce kolem jezera až do místa našeho ubytování. Nádhera !!

Čtvrtek 27.9.2012 - 2.etapa: MTB K vrcholu lanovky Zwolfenhorn 1463 m. Druhý den ráno pršelo, a tak se náš původní plán na dlouhý okruh s vyjížďkou k vrcholu lanovky trochu zredukoval. Po desáté hodině už přestalo chcat a tak jsme se rozhodli vyrazit. Předpověď slibovala zlepšení počasí a dokonce i celkem teplo až 19 st. Tentokrát se jednalo o čistě MTB výjezd po nezpevněných silnicích a místy i terénem. Počáteční stoupání po asfaltu bylo ještě v pohodě. Po asi kilometru asfalt skončil, ale cesta byla hezká, zpevněná. Od odbočky ve výšce cca 800 m se však její kvalita začala výrazně zhoršovat a kopec byl neustále prudčí. Dojeli jsme k salaši asi 900 m n.m a zde už cesta končila a dál pokračoval jen turistický chodník do kopce, který se zpočátku dal ještě vyjet, ale pak byl tak prudký, že i tlačit kolo byla dost velká fuška. Dotlačili jsme kolo do cca 1100 m.n.m a pak už sjeli k mezistanici lanovky na Zwolfenhorn. Tady se nám poprvé naskytl pohled na jezero Wolfgangsee - prostě nádhera. Od mezistanice už vedla opět zpevněná kamenitá cesta až na vrchol. Tenhle úsek se mi zdál nekonečný. Rovná cesta a kopec jak cyp. Asi něco jako 6-7 kilometr na Lysou. Nakonec jsme se po několika závěrečných serpentýnách vydrápali na hřeben a dojeli až k vrcholové stanici lanovky Zwolfenhorn ve výšce 1463 m n.m. Počasí se hodně zlepšilo, občas vykouklo i sluníčko a hlavně bylo skoro bezvětří. Výhledy z vrcholu byly impozantní, jen škoda, že vrcholky Dachsteinu byly v mracích. Teď nás čekal už jen sjezd dolů. Zpočátku po pěkné cestě, pak kamenité, která nakonec skončila a my jsme jeli na kole po horských loukách s překrásnými výhledy. I to mělo něco do sebe, ikdyž Filas brblal, že tu není asfalt. Asi po kilometru už se zase objevila cesta - zprvu hodně kamenitá, ale její kvalita se rychle zlepšovala. Po chvilce jsme dojeli k chatě Illingeralm (cca 1200 m n.m), kde jsme se zastavili na pivko a špek. Odtud už nás čekal nádherný sjezd až ke křižovatce odkud jsme odbočili k mezistanici lanovky (800 m) a pak po stejné cestě dolů až k jezeru Wolfgangsee. Tato etapa byla hodně náročná a měla být přípravou na zítřejší bonbónek - mělo být totiž krásné počasí a tak jsme se rozhodli jet na Grossglocker !

Pátek 28.9.2012 - 3.etapa: Výjezd po Grossglockner Hochalpenstrasse na Edelweisspitze 2571 m. Ráno sice ještě pršelo, ale předpověď slibovala nádherný slunečný den. Proto jsme ráno už po 8 hodině vyrazili autem (130 km) pod mýtnici Vysokohorské vyhlídkové silnice na Grossglockner. Tato silnice byla dokončena v roce 1935 - klobouk dolů. Výjezd nahoru stojí 32€ pro osobní auto, kola mohou zdarma. Po příjezdu do Ferleitenu už bylo krásně, skoro jasno a sluníčko příjemně hřálo. Dokonce ani nefoukalo a teplota se blížila k 20 st. Minutu po jedenácté jsme vyrazili nahoru. Zážitek neskutečný. Kopec je to sice jak cyp, ale dá se to. Člověk si odpočine jen v zatáčkách, jinak silnice vytrvale stoupá ve sklonu 12% až na Parkplatz Fuschertur 2407 m. Asi ji dělali podle pravítka. Od výšky nad 2000 metrů začalo více a více foukat a bylo i celkem zima, ale když se šlape do kopce tak se člověk zahřeje. Ale ty výhledy stojí za to. Mraky valící se z údolí do kopce a v pozadí nádherné kopce prozářené sluncem – to se prostě musí zažít. Cestou jsem hodně fotil a natáčel na kameru, a tak Martin byl na Fuscher Törlu asi o hodinu dřívě :-(. Pak jsme společně vyrazili na poslední 14% stoupání na vrcholovou vyhlídku Edelweisspize. Celkově po cca 3:30 hodinách jsem byl konečně nahoře. Vrcholová výška 2571 m. Po dvaceti letech to byla krásné vzpomínková jízda - naposledy jsme tu totiž byli na kolech s Martinem Filipczykem a Dušanem Šelongem 20.8.1992. (viz Grossglockner tour 1992) Nahoře jsme si dali pivko, natočil jsem nějaké záběry na video, udělali vrcholové foto a čekal nás překrásný sjezd dolů do Ferleitenu. Tajný cíl Martina i můj se tedy splnil. Grossglockner byl náš. Kdo tuto silnici nejel, neuvěří, je to opravdu nádhera. A stojí to za to !!!

Sobota 29.9.2012 - 4.etapa: Výjezd k chatě Loseralm 1600 m. Původní plán byl dát si po Glockneru odpočinkový výlet okolo jezera Hallstadtsee, ale nakonec zvítězila tato "Lysá". Kopec svým stoupání, sklonem i převýšením totiž připomíná výjezd na Lysou horu. (600 - 1324m) Startuje se ve výšce 850 m a vrchol je 1600 m. Jen ty výhledy jsou poněkud jiné. Podle předpovědi by mělo v 15:00 začít pršet a chcat až do večera, proto jsme se přemístili nad jezero Halstadtsee do Altausee raději autem (35km). Zaparkovali jsme v lyžařském středisku kousek před mýtnicí. Odtud jsme stoupali nahoru k chatě. Silnice je zde asfaltová, platí se mýtné 15€ (cyklisté opět zdarma). Zpočátku se jede hodně lesem, asi 200 m pod vrcholem jsou však úchvatné výhledy na Dachstein, okolní hory a jezero Altausee. Kluci výjezd ke konci pojali jako závod a tak mi samozřejmě ujeli. Za 1:15 jsem byl nahoře, s tím, že jsem cestou stihl ještě něco natočit a nafotit. Nádherné zakončení naší Tour. Takový poloviční Glockner !! Nahoře opět pivko, a pak nádherný sjezd dolů. Příjezd těsně před 15 hodinou. Balíme kola, nakládáme je do auta. Přesně 15:02 začíná pršet. Jak to ti Rakušáci dělají to nevím. Předpověď vždy vyšla na 100%. Večer zakončujeme výbornou večeří v hospodě u našeho domečku. Super zážitek.

V neděli ráno balíme, nakládáme věci do auta a po 10 hodině vyrážíme. Vezeme Pepu na letiště do Vidně a pak pokračujeme domů. Přijíždíme po 18 hodině, unaveni a spokojeni. Výlet se vydařil na 100%. V Bormiu bychom asi zmrzli a zapadali sněhem. A jelikož máme pobyt v Bormiu prodloužený až do 30.6.2013 (nešlo již stornovat), tak doufám, že v červnu se nám podaří najít vhodný termín a vytoužené Stelvio a Gaviu si vyjet.

Celkově jsme za 4 dny najeli "jen" 121 km, ale zato převýšení bylo 4000 m. Kromě asi 20 km okolo jezera jsme jezdili buď do prudkého kopce nebo z kopce, ale opravdu to stálo za to. Tímto děkuji Pepovi Czyžovi za tento nápad a oběma kámošům za krásně strávenou dovolenou !!

Tento vícedenní výlet byl také vzpomínkou na rok 1992, kdy jsme spolu s Filasem a Dušanem Šelongem byli poprvé na kole v Alpách na Grossglockner tour 92. Po dvaceti letech jsme si tedy zopakovali výjezd na Edelweisspitze. Mohu říci, že se mi jelo lépe než tenkrát. Nevím proč, možná už jsem věděl do čeho jdu, možná je to kolem, nebo proto, že tenkrát už jsme měli za sebou 3 dny cesty, ale přesto to byla moc dobrá vzpomínka !! Tak zase za dalších 20 let !!

Fotogalerie Grossglockner 2012

Trasa 1.etapa

Trasa 2.etapa

Trasa 3.etapa

Trasa 4.etapa