Výlet do Polska č.13 (1992)

      4 dny -  355 km

Výlet byl přípravou na letošní Top sezóny, kterým měl být ( a taky byl ) výlet do Rakouských Alp. Z tohoto výletu neexistuje bohužel žádná fotodokumentace.

Vyrazili jsme ráno z Karviné s Dušanem a v Chotěbuzi jsme nabrali Martina Filipczyka. V Českém Těšíně jsme překročili hranici a jeli směrem na Wislu. Ustroń - první defekt - Martin. Měníme duši a jedeme dál. Ve stoupání na sedlo Kubalonka 761 m za Wislou, zase pssssssssss. Druhý defekt - Tomáš. Opět měníme a jedeme dál. Sjíždíme dolů a následuje táhlé stoupání do Istebné a odtud stále do kopce po hřebenu až na Koniakov ( obdoba Koňákova u Českého Těšína, ale cca o 500 m vyššího). Je zajímavé že v tady vedou všechny silnice po hřebenu. Všude dokola jsou nádherné výhledy. Konečně stoupání končí a začínáme nejprve pozvolna, poté prudce klesat. Ale co to !! Kočičí hlavy - šílený škrpál dolů ve dvou serpentýnách na dlažebních kostkách. Ztratili jsme rázem minimálně 100 cenných výškových metrů !  Pak již mírně z kopce a po rovině dojíždíme do Zywca a k Zywieckému jezioru, kde si dáváme pauzu a lepíme kola. Vypadá to na bouřku, ale nakonec z toho nic není. Po odpočinku vyrážíme dál a hledáme nocleh. Spíme za Lasem v lese.

Druhý den překonáváme malé sedýlko a jedeme dále směr Sucha Beskidzka a Makow Podhalanski. Odtud odbočujeme do Zawoje a opět začínáme stoupat. Čeká nás sedlo Krowiarki 1012 m ( dopředu ani nevíme, že to bude takový kopec) . Jedeme okolo Babí hory a sjíždíme dolů do Chyzne, odkud je to kousek na hranici se Slovenskem. Dojíždíme k Oravské přehradě a za přehradou hledáme nocleh. Celý den byl hrozný hic teploty šplhaly přes 30 st.

Ráno vyjíždíme podobně jako v roce 1988 směrem na Oravskou Lesnou a za sedlem si říkáme, že teď už je to pohoda. Ale to nevíme co nás čeká. Nahoře byl sice zákaz vjezdu, ale to nám na kole nevadí. Víme že hráz se dá objet, nepojedeme přece navíc nějakých 100 km ! Ale co to ! Najednou leží přes cestu kmen stromu. Nevadí, přelezeme a jedeme dál. Ale za chvíli nás čekalo další překvapení - VODA !!! Oni už tu přehradu začali napouštět ! Co teď ? Vrátit se zpátky do toho kopce a celé to objet - Nikdy !!  Vlevo vede nějaká prašná cestička - určitě to půjde objet ! Na mapě žádná přehrada není, ale taky žádná cesta. Tak to zkusíme. Je poledne hic, teplota dosahuje 34 st ve stínu, dochází zásoby vody a cesta nemilostrdně stoupá. A jak ! Konečně vrcholek. A jedeme dolů .... Ale co to, sjíždíme k ramenu přehrady a zjišťujeme, že to nebude tak jednoduché. Přehrada zaplnila všechny přidružené potůčky a mezi každým jejím ramenem je kopec !! A JAKÝ !! Když už sjedeme a vyjedeme asi podesáté "poslední vrcholek" prašné cesty konečně vidíme hráz. Tak ta přehrada nám dala pořádně zabrat. Jsme skoro na pokraji sil, vypili jsme skoro celou hospodu. Místo 4 km jsme ujeli nejméně 20 a samé kopce a rozbitá cesta. Od hráze to už je pohoda, hranice, Mosty u Jablunkova a pak už domů

Ponaučení z krizového vývoje:

• Když chceš objet přehradu, počítej že objedeš všechna její ramena a cesta bude o hodně delší než původní přímá.
• V každém ramenu přehrady tě čeká malý potůček, ke kterému budeš muset sjet
• Ve většině případů to bude prudký kopec, který budeš muset znovu vyšlapat aby ses dostal dál
• Nezískáš ani jeden výškový metr navíc !!
• Vyhýbej se přehradám, jinak počítej vždy s kopci
• Přehrady jsou krásné, ale ne vždy se v nich dá koupat ( slouží třeba jako zdroj pitné vody )
• Existují přehrady, kde toto neplatí ( např v Alpách ) , tam jsou srázy tak prudké, že by se ani nedaly vyjet - pak je tam TUNEL a ten nebývá do kopce ...