Giro de Lago di Garda 2017

4 denní hvězdicový cyklovýlet v okolí Jezera Garda.  

Loni koncem roku se Pepa rozhodl, že letos zkusí zvládnout jeden z nejtěžších ultramaratonů – Wintermana (3,6 km plavání v Labi, 180 km kolo a maraton s cílem na Ještědu).  Celý rok tomu věnoval skoro všechen volný i nevolný čas a bonbónkem měl být právě tento vícedenní cyklovýlet jako závěrečná „odměna“ za celé roční přípravy s cílem si to užít a zhodnotit svou fyzičku právě v Alpách. Pepa měl naježděno něco přes 5000 km, takže bylo jasné, že pokud se přidá Martin, uvidím jim oběma jen záda. Pepa sice tvrdil, že si to jede užít a nechce se před Wintermanem zničit, ale závodnický duch ve spojení s Martinem a silničními koly jak jsem předpokládal zvítězil.  Rozhodovali jsme se kam vlastně letos do Alp vyrazíme, celé září prochcalo v Alpách napadl sníh, tak nakonec zvítězila Garda svým stálým počasím a nízkou nadmořskou výškou před Slovinskými Alpami a Triglavem. Jo a bylo to dobré rozhodnutí. V úterý 26 září 2017 v 5:45 jsme vyrazili autem z Bohumína a večer kolem půl šesté jsme byli na místě u Gardy v rezidenci Finlanda – dále jen Penzion. Večer při láhvi vínka jsme začali plánovat kam vyrazíme a co bychom chtěli zdolat a já hlavně co bych chtěl vidět :-)

27.9.2017 Středa

Včera večer jsme se dohodli, že vyrazíme na zahřívací etapu do sedla St.Barbara. Měla to být etapa „na rozježdění“, nakonec to byl celkem dobrý záhul. Garda je totiž v nadmořské výšce pouhých 65 m.n.m !!! , tudíž výjezd do „jen“ 1300 m.n.m je skoro totéž jako z Bormia na Stelvio. Počasí ráno bylo excelentní tak jsme celí natěšení vyrazili. Po několika kilometrech po cyklostezce začal ten pravý stoupák. Výhodou bylo, že většinu času do kopce se jelo po severním svahu převážně v lese, takže slunce do kopce nepálilo a jelo se dobře. Pepa s Martinem opět chytili závodnického ducha, takže mi po 1 kilometru ujeli a viděl jsem je až nahoře. Přesto se mi jelo skvěle, fotil jsem a natáčel a také se pokoušel, sice neúspěšně, najít cestou nahoru i kešku :-).  Kluci nahoře na mne přes hodinu čekali, a když se dozvěděli že jsem hledal kešku ( ani mi nepřišlo že skoro půl hodiny ) tak jim to bylo jasné. Původně jsme měli ze sedla jet už dolů a zpět k penzionu, ale rozhodli jsme se si výlet prodloužit ještě o jedno sedlo s tím, že pojedeme „vrchem přes kopec“ abychom zbytečně neztratili výšku. Ze sedla St.Barbara jsme se tedy společně vydali dále do kopce :-) Vrchol byl ve výšce něco přes 1300 m, pak následoval sjezd a krátká „zkratka“ lesem po nezpevněné cestě těsně pod sedlo Bordala. Odtud už nás čekal krásný sjezd až do údolí. Pepa s Martinem se rozhodli si trasu ještě prodloužit, ale já jsem cítil, že na mne jde krize, tak jsem raději volil sjezd až do údolí. Pokračoval jsem kolem řeky po cyklostezce až do místa domluveného srazu u řeky a odpočinul si. Pepa s Marinem po půlhodině čekání dorazili a pak jsme jeli společně až do cíle. Zpočátku to šlo, ale krize se mi vrátila a ještě mě začínalo pobolívat koleno. Pokud pojedu na doraz, odrovnám se a zítra už nikam nepojedu. Kluci mě trochu naštvali, protože zase začali závodit, ale já raději rozhodl jet pomalu tak, abych nějak dojel a zítra byl schopen existovat. Poslední malý zhub, ( co to tady je pi.. ) a pak už sjezd dolů k jezeru. Konečně jsme u penzionu. Dnes mi ten závěr nesedl a být to o pár km dál tak už jdu pěšky :-(. Každopádně výlet to byl ale parádní. Bylo všako nad slunce jasné, že držet krok s Pepou a Martinem nemá vůbec smysl, a že zítra určitě nepojedu s nimi na Tremalzo – to byl závěr po dnešním výletě. To bych se odrovnal úplně.

28.9.2017 Čtrvtek

Ráno jsme vyrazili autem k jezeru lago di Ledro, protože na kole je do tunelu vjezd zakázán a po cyklotrailu Ponale zase kluci na silničkách nemohou. Původně jsem měl v plánu tam nahoru jet, ale tento nápad si ušetřit 700 výškových metrů a svézt se autem byl nakonec skvělý :-) Vyrazili jsme cyklostezkou převážně po rovince kolem jezera Ledro ( až na jeden stoupáček 80 výškových metrů ). Pak stezka stoupala pozvolna až k jezeru Ampola. Snažil jsem se cestou natáčet, sem tam mi kluci ujížděli a zase na mne počkali, ale jejich tempo mi nevyhovovalo. Cítil jsem, že koleno se začíná ozývat a tak jsem byl rád, že se rozloučíme a oni si pojedou bomby na Tremazo a já mohu v pohodě pokračovat kolem jezera Ampola zpět na Ledro a pak dolů do Rivy legendární cestou trailem Ponale.  U jezera jsem si dal přestávku, odpočinul si, našel i kešku a jel pohodově po stezce zpět k Ledru. Odtud cesta začala prudce klesat, některé úseky jsem brzdil i očima a ušima. Konečně jsem dojel k tunelu u Ponale a jel po nádherné stezce dolů do soutěsky. Tato cesta se prý nesmí na Gardě vynechat ( bylo v průvodcích ). Ano je to pravda. Nádherné serpentýny, výhled na Gardu – prostě paráda. Jelikož jsem měl ještě spoustu času, rozhodl jsem se ještě si vyjet alespoň do Pregasiny – tady už nejezdilo tolik cyklistů a byla to opravdu parádička. Stará silnice se vlnila po prudkém svahu v několika serpentýnách a neustále byl krásnější výhled na Jezero a Rivu. U sochy Regina Mundi jsem si našel krásnou kešku, pokochal se výhledem na Gardu a Ponale a jel dále do Pregasiny. Tady měla být další keš, ale na nějaké vyhlídce. Odbočil jsem tedy z asfaltky, která stejně po půl kilometru již končila, a vydal se pěšky s kolem na vyhlídku. Ta opravdu stála za to. A opět se potvrdilo, že geocaching mě zavedl na místo, kde by mě normálně nenapadlo jet a přišel bych o tuhle nádheru. Z Pregasiny nic moc výhled nebyl, zato tady - excelentní. Udělal jsem pár fotek, natočil pár záběrů, zalogoval nález keše a vydal se zpět do Ponale a Rivy s jistotou, že teď už je to stále z kopce. Trail Ponale nad jezerem je vskutku úžasný, na silničce ovšem opravdu nejetelný. A ještě že jsem jel dolů !! Přestože shora ten kopec vypadá vždy větší byl by to po těch šutrech záhul. V Rivě právě končil závod veteránů a tak jsem si jako bonbonek vyfotil i pár krásných autíček. Když jsem dojel do penzionu, kluci už byli z Tremalza zpět. Určitě to bylo taky hezké, ale já jsem rád, že jsem si dnes zvolit tuto trasu. Jednak jsem se neodrovnal a zítra můžu zase vyrazit a druhák jsem viděl nádherná místa. Po večerní diskusi – kluci chtějí jet 100 km pod Mt.Baldo po jižním svahu - jsem se utvrdil v tom , že zítra jedu sólo taky pod  Mt.Baldo, ale po severní straně s výhledy na jezero až tam, kam to po asfaltu půjde …

29.9.2017 Pátek

Kluci vyrazili hned ráno kolem 9 hodin, já jsem si ještě chvíli relaxoval a vyrazil až před 10 hodinou. Počasí už se dnes trochu začínalo kazit, byl opar a odpoledne kolem 14 hodiny se mělo i zatáhnout, takže je třeba jet. Projel jsem nejprve kolem jezera přístavem a kousek za Torbole odbočil do úzkých uliček do kopce nad jezero. Už po chvilce se jezero ukázalo v celé kráse a já mohl viděl včerejší trail z Pregasiny dolů přes Ponale jako na dlani. Od křižovatky nad Nagem cesta už jen neúprosně stoupala. Podle serveru mapy.cz měla asfaltka končit někde až v 1550 m.n.m  a opravdu to tak bylo. Ubezpečil jsem se, že mapy.cz jsou skvělé a mnohem lepší než ostatní. Od cca 1050 m.n.m byl dokonce natažen úplně nový asfalt, krásný vhodný i pro bruslaře sebevrahy, protože sklon byl vskutku brutální. Cestou nahoru je spoustu krásných výhledů na jezero, bylo vidět i lago di Ledro a celý včerejší sjezd z Ledra přes Ponale. Ke konci jsem toho měl už fakt plné kecky a byl jsem rád, že dále už cesta nevede.  No vlastně vede, ale po celkem šílených šutrech.  Tak tady už jen na horáku …  Počasí se opravdu podle předpovědi zhoršilo, slunce zalezlo za vysokou oblačnost a začalo i foukat, ale to až při zpátečním sjezdu, který byl nekonečný. To přece není možné, že jsem tohle vyjel !!. Bylo to jako 2 lysé za sebou. Oproti Martinovi s Pepou jsem však měl jistotu, že když mi dojdou síly, mohu se otočit a k penzionu to bude pořád z kopce nebo po rovině. Nakonec jsem zajel až tam, kde jsem chtěl. Jediná vada byla, že zde nabyla žádná otevřená chata s možností občerstvení. Nakonec jsem najel 50 km a byl jsem skoro tak vysoko jako kluci …

30.9.2017 Sobota

Poslední den jsme se rozhodli, že vyrazíme opět společně a kluci „slíbili“ že dnes nebudou ujíždět a pojedeme společně pomalým tempem. Počasí se dnes moc nevyvedlo, bylo zataženo, hory v mracích, ale i přesto bylo teplo a nepršelo. Hned na začátku jsme si vybrali „zkratku“, ovšem kopec to byl jak cyp. Pak už to bylo stále jen mírně do kopečka až k jezeru Tenno. Odtud jsme měli naplánován výjezd k chatě St.Pietro cca ve výšce 1000 m.n.m  Po průjezdu nádhernou horskou vesnicí Canala začalo neúprosné extrémní stoupání k vyhlídce na jezero. Tady to bylo místy nad 18%. Kluci mi samozřejmě ujeli, ale čekali mě u vyhlídky. Pak jsme společně jeli až k vrcholu. Nahoře jsme si dali vínko a oběd, pokochali se výhledy ( dnes nic moc, bo bylo zataženo ), já si odlovil vrcholovou kešku a pak následoval krásný sjezd jinou cestou do Varone a dále po cyklostezce až do apartmánu. Večer jsme završili grilováním u místního vínečka a oslavili naše 4 denní Giro kolem Gardy. Já jsem najezdil necelých 200 km ( kluci pochopitelně více ) a výškově to bylo necelých 5 km. Každopádně to byl krásný zážitek a jsem rád, že jsem se zde mohl na kole podívat. Pepa se ujistil, že na Wintermana má natrénováno - a taky to 15.10 zvládl za což má můj obrovský obdiv, Martin si s ním zazávodil a já se kochal a natáčel a užíval si to.  Tak snad zase někdy příště, pokud budu mít ještě dost sil na ty kopce ….