Dolomity 2015

Panoramatický pohled od Chaty Auronzo 2333 m.n.m směr Misurina

24.9.2015 Čtvrtek - Předpověď na následující dny byla skvělá, studená fronta měla přejít ve středu a ve čtvrtek v podvečer už se mělo vyjasňovat. Nebylo tedy kam spěchat – na odpolední vyjížďku už to nevypadalo. Cesta ubíhala rychle vyjížděli jsme za polojasné oblohy při cca 17 st, a nic nenaznačovalo, že nějaké fronta od západu jde. Projeli jsme hranice – žádné problémy , žádní uprchlíci :-) a už za Vídní mraků začalo přibývat. Jak jsme se blížíli Itálii teplota se snižovala, přeháněk přibývalo, i jeden blesk jsme viděli …  S příjezdem do Dolomitů šla teplota rychle dolů 10, 8 , 6, 4 °C – Kam až to půjde ? – Ve výšce cca 1500 m se začal objevovat i včerejší sníh !!  Nesněžilo, ale daleko k tomu nebylo. Na Misurině a Auronzu určitě sněží i teď !! Kolem 16 hodiny jsme dorazili do Cortiny, ubytovali se a šli se podívat do města. Už nepršelo a sem tam vykouklo  i sluníčko !! Večer jsme diskutovali kam se v Cortině podívat – Každopádně padaly návrhy Giau, Falzerego , Misurina a Auronzo – jako bombónek letošní „expedice“. Míst je tady dost. Cestou jsme si dělali legraci jestli nebylo lepší vzít si sebou lyže a pomalu jsem začínal pochybovat, jestli to těm meteorologům zase nevyjde …  Ale naštěstí vyšlo , Asi v Itálii nemají Honsovou :-)

25.9.2015 Pátek. 1.etapa Probudili jsme se do nádherného rána – obloha bez jediného mráčku, bezvětří 8°C – řekli jsme si „je třeba toho využít – pojedeme už dnes královskou etapu na Auronzo !!“ . Tak jsme vyrazili kolem 9 hodiny směr Passo Tre Croci. Už kousek za Cortinou se nám ukázaly Dolomity v celé své kráse. Na loukách kvetly ocúny, pásly se krávy, koně, v pozadí se tyčily nádherně nasvícené štíty Dolomit. No prostě ráj. Fotíme, natáčím a za chvíli jsme nahoře. Výška 1809 m.n.m Cestou je vidět, že opravdu sněhu napadlo kolem 5-10 cm, ale ten ležel naštěstí mimo silnici. Následoval krátký sjezd ke křižovatce a stoupání asi cca 100 výškových metrů k jezeru Misurina. Cestou už se objevily Tre Cime a viděli jsme i tu malou chatičku „Rifugio Auronzo“ – Tam pojedeme !!  Bohužel nebo naštěstí ? jsem už věděl co mě čeká – na to se ani po 19 letech nedá zapomenout :-) Za jezerem Misurina začalo pekelné stoupání k jezeru Antorno. Kdysi tu byla značka 16% - asi ji někdo pro jistotu sundal … Sněhu přibývalo, mimo silnici ho byla už souvislá vrstva – Co bude nahoře ?? Následoval sjezd k mýtnici a pak to začlo. Kopec jak cyp, jedna serpentýna za druhou. Fotím, natáčím, odpočívám, posilňuju se čokoládkami, chvíli jedu, odpočívám … Když se rychlost jízdy blíží rychlosti chůze , cca ve výšce 2000 m , říkám si – má to cenu ?  Určitě ano, ale ani na nejlehčí převod to nedám.  Místy jdu pěšky, kousek jedu, odpočívám, a tak stále dokola. Potkávám i několik Italských cyklistů, všichni se trápí, ale stojí to za to.  Už je vidět chata – ještě takový kus !! Ale ono to zkresluje – už to není tak daleko :-) Ve výšce cca 2300 m najednou vidím na silnici hada. Je to zmije , která se vyhřívala na silnici. Všude okolo je sníh, je však inverze a je neskutečně teplo – kolem 20°C !!  Natáčím, pozoruji zmiji a vidím , že přijíždí další cyklistka – Snažím se jí říct „Beware, there is a snake on the road – in czech it is „Zmije“, but I don´t know how to say in English … ! „ Vy jste Čech – odpovídá mi cyklistka !! Jo … Po krátkém rozhovoru jsem se dozvěděl, že je první z trojice, která jede nahoru. Kloubouk dolů – holky jely jak dračice.  To už zbývá k chatě jen pár metrů. Kluci už jsou dávno nahoře, mají už v sobě lasagne a pivo. Výškomeř ukazuje 2333 m.n.m. Fotíme se , kocháme se – je to nádhera. Sníh neskutečně rychle mizí před očima. Pak už následuje šílený sjezd k Misuruně a pak pozvolný ke křižovatce nad Durrensee  ( Lago di Landro ) V údolí je o mnoho chladněji než nahoře !! Od křižovatky mírně stoupáme do sedla Cimabanche 1530 m. Martin se vydává ještě do kopce terénem , my s Pepou sjíždíme po silnici do Cortiny. Máme za sebou 56 km a převýšení cca 1600 m. Nádherný den oslavujeme u vínka na pokoji … Padají návrhy co zítra – pojedeme obě sedla najednou ? Bylo by to přes 2000 výškových metrů !! Uvidíme jak bude zítra – byla by to nová „Královská etapa II“.

26.9.2015 Sobota 2.Etapa. Ráno je opět azuro, 9°C – Martin s Pepou vyrážejí do obchodu – Pepovi se včera rozpadly boty a Martin potřebuje koupit baterku do měřiče tepu. Já vyrážím směr Pocol a passo Giau. Ihned za Cortinou stoupám tentokráte na druhou stranu údolí, výhledy opět dechberoucí J  Po chvíli se objevuje krátký tunel a vyhlídka na Cortinu. Dělám pár fotek a jedu dál. Po chvíli přijíždím do osady Pocol a ke křižovatce. Cedule : P.Giau 11 km <-> P.Falzarego 10 km. Jelikož Giau je o 120 m vyšší – říkám si že stoupání bude podobné. Ale co to – silnice najednou mírně klesá … Na mapě to tak vůbec nevypadalo. Po cca 800 m se však objevuje zase stoupání. Místy se to dá úplně v pohodě, místy je dost prudké. Až závěrečné serpentýny při výjezdu z lesa dávají zabrat. Objevuje se sedlo – Až tak vysoko ?? – Je to ještě kus. V poslední zatáčce před sedlem natáčím a fotím a vidím, že se zespodu už blíží Martin a za ním Pepa. Dojíždím do sedla a natáčím přijíždějící „závodníky“. Oba zpocení jak ježci, ale spokojení. Jsme ve výšce 2236 m.n.m. Je kosa, oblékáme si vše co máme :-) Rozhoduji se, že pojedu s kluky dál do údolí a zkusím vyjet i Falzarego z druhé strany. Nemělo by to být tak prudké …  Sjezd je úžasný , z druhé strany mi to připadá ještě větší kopec. Přijíždíme na křižovatku nad Selva di Cadore ( 1310 m ) a jedeme „zkratkou“ abychom nemuseli až hluboko do údolí k řece ( dalších cca 200 výškových metrů dolů ). Je „hic“ – 25°C převlékám se jen do krátkého dresu a kraťas – zbytek je propocený takže suším :-) . Zkratka vede přes nádherné vesničky v Colle Santa Lucia s nádherným kostelíkem. Dáváme si polévku. Následuje vyhlídka ve výšce asi 1480 m a klesání !!  Sjíždíme zpět do výšky asi 1350 m. Od další křižovatky už silnice stále stoupá. Stoupání je však velmi mírné. Kluci mi ale i přesto ujíždějí a jedu sám. Najednou přede mnou z lesa na silnici vyskočí jelen. Je tak cca 50 m daleko – než jsem se stačil vzpamatovat a udělat fotku lekl se přijízdějícího auta a zmizel v lese. Živého jelena volně v přírodě jsem viděl poprvé v životě. Kluci mě čekají na odbočce a pak stoupáme nekompromisně na passo Falzerego. Stoupání je dlouhé, ale mírné. Ke konci už síly ubývají, zbývají ještě závěrečné serpentýny, tunel a jsem nahoře. Martin s Pepou už na mne čekají , jsme 2107 m.n.m. vysoko a já se rozhoduji co dál.  Zítra totiž mají oba v plánu jet 122 km dlouhou etapu znovu na Falzerego , dále přes Varparolu a dál do údolí … Po dnešku už toho mám tak akorát a proto se rozhoduji, že zítra si udělám „vlastní trasu“ kolem Cortiny, ale ještě dnes si zajedu právě na Varparolu, kterou pojedou kluci zítra. Je to už jen necelých 80 výškových metrů. Kluci jedou dolů – já ještě nahoru :-) Výškoměr na Varparole ukazuje necelých 2200 m.n.m Udělám ještě několik fotek a oblékám si vše co mám na sebe. Dlouhý dres už cestou uschnul, krátký je propocený durch. Následuje sjezd na Falzarego a pak do Cortiny. Cestou jsem odlovil jednu kešku a „zmrzlý jak hovno v trávě“ dojíždím do Cortiny. Kluci jsou už po koupeli a jídle, vyrážejí do obchodu a já si napouštím plnou vanu horké vody a utvrzuji se v tom, že zítra jedu „solo – piánko“.  Večer oslavujeme u vínka dnešní Královskou etapu. 66 km 2200 m převýšení.

27.9.2015 Neděle 3.Etapa Ráno už není úplné azuro, ale sluníčko se klube. Je chladněji jen 7°C. Kluci vyrážejí kolem 9 hodiny na Falzarego a já čekám až se trochu oteplí. Mezitím na mapě nacházím několik keší a plánuji si trasu mimo silnice abych se na tato místa podíval. V 10:30 jsem připraven vyrazit s podrobnou mapou Cortiny a zakresenými místy kam jet. Hned po 500 m odbočuji na šotolinovou cestu a střídavě po asfaltu a šotolině naštěvuji zajímavá místa – Lago de Pianozes , Skokanské můstky , jedu po trase bývalé železnice do Cortiny . nyní je z ní cyklostezka a pak stoupám do šíleného kopce k lanovce na Tofane a k Hvězdárně. Ve výšce cca 1620 m končí asfalt a následuje nejetelný kopec k mezistanici kabinkové lanovky 1779 m.n.m – kde je dnes můj nejvyšší bod trasy. Kochám se krásnámi výhledy , je zde neskutečně teplo. Nacházím si i kešku „Cortina Stars“ která je právě věnovaná místní hvězdárně. Sjíždím se strachem v očích opatrně dolů a pak pokračuji k jezeru Ghedina ( nádhera ) a dále do údolí do campu Olympia. Odtud zase šotolinovou cestou po levé straně řeky , která mírně stoupá lesem. Po chvíli přijíždím k řece, a asi po dalších 500 m se dostávám na druhou stranu. Zde je již asfatová cesta zpět do Cortiny. Rozhoduje se že se ještě podívám směrem k feratě kde chceme zítra jít až tam, kam to půjde. Asfalt po cca 2 km končí, následuje šotolina, která stoupá hodně do kopce. Končím – otáčím to a jedu do Cortiny – už toho mám dnes dost :-). Dojíždím k nádraží z druhé strany opět kousek po „železniční cyklostezce“ – Škoda že jsem si ji neprojel celou – to zjištuji až doma, že vede tulely a mosty dál na obě strany. Snad příště :-) Dnes to je 41 km a 1250 m převýšení. Má to jen malou mouchu – v závěru mi zkolabuje telefon a přicházím o záznam trasy :-( Nevadí – později si ji naklikám v cykloatlase – jen ten profil na sport-trackeru není … Večer jdeme do restaurace na večeři a slavíme exklusivní výlet.  Celkově si zapisuji 163 km a více než 5000 m převýšení !!  Tím že jsem si vyjel včera i Varparolu taky největší převýšení za den 2200 m :-) . Kluci mají o cca 80 km více a převýšení Pepa  5700, Martin 6000 výškových metrů.  

28.9.2015 Pondělí  Včera jsme měli v plánu vstát brzo ráno a už v 8 hodin vyrazit na feratu k vodopádům. Už jsme toho měli všichni dost a nakonec jsme se rozhodli tuto chalange vynechat. Vyjeli jsme z Cortiny něco po 9 hodině ( ráno bylo opět azuro, ale kosa – jen 1°C a přízemní mráz ) I přes den se teplota nedostala v Aplách nad 10 st, až za Vídní se „oteplilo“ na 15° . Domů jsme dorazili až za tmy v 20:00 hodin.

Co říci závěrem:  Jednoduše Exklusivní „expedice“ se vším všudy. Každý si přišel na své, počasí luxusní, trasy taky. Závěrem díky Pepovi za bezpečnou jízdu a organizaci – a díky Bohu za nádherné počasí