Moravia Tour 2004

               4 dny - 408 km

V roce 2004 jsem měl objednaný zájezd do Rakouských Alp - Drávská cyklostezka od CK Nomád spolu s Radkem Ociskem. Avšak 3 týdny před odjezdem nám bylo oznámeno, že zájezd se z důvodu malého zájmu ruší. Už to vypadalo, že letos už nikam nepojedu, ani počasí v roce 2004 moc nepřálo. Pořád bylo buď zima, nebo pravidelně bouřilo kolem 2 - 5 hodiny odpolední. Až začátkem srpna se počasí umoudřilo. 5.8.2004 - v den mého plánovaného odjezdu s CK Nomád jsem v práci začal okolo 9 hodiny shánět někoho kdo by se mnou vyrazil na alespoň pár dnů po vlastech českých. Mým cílem bylo zajet se podívat na Martínka do Výrovic u Znojma (byli tam s babičkou a dědou v campu) a při této příležitosti se podívat i do Rakouska a na příhraniční cyklostezku. Už to vypadalo, že nikam nepojedu - protože všichni moji kámoši cykloturisté byli na dovolené. Až na jednoho - Pepu Czyže. Ten mi řekl, že by asi na 20 % jel. Nakonec mi okolo 11 hodin volal a že bychom vyrazili už dnes !!

Slovo dalo slovo a tak jsem o půl šesté odjížděl z Orlové za Pepou do Bohumína a odtud jsme jeli na Chalupu v Gručovicích. Počasí bylo nádherné, cesta samý kopec, ale krása. Asi 5 km před cílem už skoro za tmy jsem v lese píchl (toho "píchání" - defektů bylo nakonec ještě víc). V Leskovci jsme se občerstvili pivečkem a dojeli za úplné tmy a pod nebem plným hvězd a mléčnou dráhou na chalupu do Gručovic.

Ráno jsme se rozloučili s Jitkou, Pepou a Kájou a v  10 hodin vyrazili na 2.Etapu. Projeli jsme Vítkov a vjeli do oblasti kdysi zapovězené - Vojenského výcvikového prostoru Libavá. Kopců přibývalo, kvalita silnic se zhoršovala. Najednou se objevili kočičí hlavy a značky 12% stoupání byly na denním pořádku. Projeli jsme okolo opuštěné tankové střelnice a sjeli do Města Libavá. Tady nám místní službu konající důstojník naznačil - že pokračovat podle našeho plánu ve směru Smilov - Hrubá voda by nás mohlo stát 500 na osobu (zákaz vjezdu - vjezd jen na zvláštní povolení). Rozhodli jsme se tedy že úsek objedeme po oficiální silnici a pak pojedeme podél kolejí a řeky Bystřice. Sjezd do Domašova nad Bystřicí byl úchvatný  a řeči "jedné paní" která nás ujistila, že okolo vody po modré značce projedeme nás potěšily. "Tam jezdí i malá děcka" říkala. Po několika kilometrech kdy jsme nejprve jeli asi 10 cm úzkou pěšinkou v 1,5 m vysoké trávě, pak modrá značka někam zmizela a my jsme to vzali po kolejích jsem už začal nadávat něco ve stylu "Ta pi.. tady snad nikdy nešla". Ale to nebyl konec všem našim zážitkům. Najednou se před námi objevil železniční tunel - ten šel naštěstí obejít vrchem. Cesta se zlepšíla a říkali jsme si že už je všem strastem konec. Ale co to ! Asfaltka, která byla v mapě z roku 1992 nikde. Cesta ze Spálova jen uzoučká rozbitá lesní cesta, která vůbec nepokračovala kolem vody, ale někam do šíleného kopce podél modré značky. Nádraží a nic dál. Pro naše (hlavně Pepovy) 19 palcové pláště paráda. Jeden skautík nám řekl, že okolo vody vede ještě jedna "cesta", ale jsou tam asi 2 brody. Aha - asi dva - tak to tam budou čtyři - řekl jsem Pepovi. Nakonec tam byly sice jen 3 avšak oba jsme si pořádně nabrali už na prvním. Další zkušenost - Na silničním kole nepřejedeš ani plytký brod !!. Konečně se cesta začala zlepšovat a byla tu vidina asfaltu. Tu najednou Pssssssssss. Zase defekt - naštěstí jsem ráno zalepil. Když "píchat" tak každý den. Konečně se po 12 kilometrech objevil opět asfalt. To už jsme jeli hlaďáka až do Velké Bystřice. Tam jsme dali pivko a oběd a sušili boty. Dále už to bylo v pohodě. Vítr nám celou cestu až do Němčic foukal do zad, ke konci to bylo až moc nudné - samá rovina. Přespali jsme u Marty Hudcové v Němčicích a u skleničky vína vzpomínali na dnešní trasu.

3.Etapa začala pohodovým putováním Hanou, před Vyškovem jsme se stavili v leteckém museu (letiště u dálnice). Za Vyškovem jsme projeli kolem stadionu v Drnovicích zavzpomínali na Baníček a z kopečka do kopečka bočními cestami dojeli do Rousínova. Odtud nás čekal kopec na Slavkov a pak k Mohyle míru - místa Slavkovské bitvy 3 králů. (Kopec a hlavně hic). Pak jsme pokračovali pořád z kopce do kopce úplně bočními cestami, místy po cyklostezkách. V Rajhradě jsme se zastavili na oběd a podívali jsme se na 1.poločas zápasu Baník Ostrava - Teplice - Baníček vyhrával 1:0. A opět "píchání" - tentokrát pro změnu Pepa. V předním kole hřebík jako čert. A ještě ke všemu zvoní telefon - Baník prohrál 2:1 - to je pech. A to už jsme projeli Miroslav a začaly kopečky před Výrovicemi. Pořád se kolem honila bouřka, místy bylo i dost kaluží že se skoro nedalo jet. My jsme však jako zázrakem nezmokli. Ve Výrovicích nás opět jeden "odborník" poslal do kempu přes šílený kopec místo dědinou okolo vody a přes hráz. Ale na takové odborníky jsme už zvyklí a tak jsme si ho pěkně vyšlapali. Spali jsme s Martínkem , dědou a babičkou ve stanu v Campu Výr - Výrovice. (58 kč na osobu)

Další den zrána jsme se po snídani rozloučili s Martínkem ( který byl trochu zklamaný, že nezůstáváme ) a vyrazili už v 8.30 do šíleného kopce od přehrady. Za chvíli jsme dorazili do Znojma, kde však všechna informační centra měla zavřeno. Následoval krásný úsek po "příhraniční cyklostezce", která nás provedla po místech, kde vstoupit před 15 lety by znamenalo smrt zastřelením. Projížděli jsme cca 1 km od hranice s Rakouskem. Stezka vede po bývalí strážní silinici, kterou stavěli podle pravítka. Ale opravdu se vším všudy. I kopec, který by si zasoužil serpentíny byl střihnutý kolmo proti vrstevnicím. Ten jediný jsme totiž nevyjeli - měl snad 25%. Před Hevlínem jsme si (Pepa - je to 2:2) opět "zapíchali" - tentokráte zadní. 4 dny - 4 defekty - moc pěkná bilance. Teď už nemáme náhradní zalepené duše ! Po obědě v Hevlíně a pivečku jsme vyrazili do Rakouska. Městečko Laa a.d. Thaya  - krásné náměstí no paráda. Pokračujeme mírně do kopce a začínáme stoupat. Hic jako svině, ale je to tady krásné. Konečně jsme dorazili na sedlo ve výšce cca 420 m.n.m, odkud byl překrásný rozhled na zříceninu Falkenstein. Ještě pár takových "vln" a jsme na hraničním přechodu do Valtic. To už jsme v pohodě. Máme 90 km a už je to jen kousek do Břeclavě - cíle naší 4.etapy. Jedeme lesem po červené značce kolem Randesvous a pak po žluté až do Břeclavi. Na 399 km stavíme na pivo a sprchujeme se v hotelu u Zimního stadionu - dokonce zadarmo ! Po dobré večeři v 19.43 odjíždíme R 230 Rastislav směr Přerov - Bohumín kde naše putování po Moravě končí. Projeli jsme celou republiku a nakoukli do Polska a Rakouska. Počasí bylo vynikající ( místy bylo až příliš teplo ) , neustále nám foukal do zad vítr (prakticky od Bohumína až do Hevlína) což je v cyklistice nevídaný jev ( většinou platí základní pravidlo - Ať jedeš kdekoli - je to furt do kopce a proti větru ). Oba jsme byli s výletem spokojeni a doufáme, že v budoucnosti zase někam spolu ( možná i s dětmi) vyrazíme.

Fotogalerie