Grossglockner tour 92

            7 dnů - 716 km

Sedmým vícedenním výletem se stal výlet do Rakouska pojmenovaný podle slavné Grossglockner hochalpenstrasse, která byla mým tajným přáním a jízda po ní se stala skutečností. Tento výlet byl naplánován ihned po návratu z Míša Tour, kdy jsme projeli Rakouskem a tamní krajina a kvalita cyklostezek nás natolik uchvátila, že jsme se rozhodli ještě letos podniknout výlet do Rakouska znovu. Celých šest   dnů v Rakousku nás provázelo nádherné počasí, což bylo naše obrovské štěstí, protože výlet byl naplánován velice natěsno, s tím, že když všechno dobře půjde odskočíme si na vyhlídkovou Grossglockner-hochalpenstrasse. V místech kde přes 300 dní v roce prší nebo sněží a 350 dnů v roce fouká vítr  bylo nádherné slunečné počasí a skoro bezvětří - no prostě paráda ! Všichni jsme výjezdem na Edelweissspitze překonali o více než tisíc metrů vlastní výškový rekord - 2571 m.n.m. Za zmínku stojí to, že týden po našem návratu napadlo na Grossglocknerskou silnici přes 20 cm sněhu. Teprve o mnoho dní později nám došlo, jaké riziko jsme podstoupili a jak nám všechno ideálně vyšlo. V dalších letech jsme již pro podobné akce začali využívat cestovky.

Abychom ušetřili část trasy podali jsme si kola vlakem až na nejzašší místo na Šumavě - na Černý Kříž. Odtud to bylo jen pár kilometrů do Německa. Byla to naše premiéra v "Západním německu" - tam jsme ještě nikdy nebyli. V Novém údolí jsme přehročili hranici a sjížděli dolů k Dunaji. K mému překvapení to nebylo neustále z kopce, pár kopečků jsme přejet museli. Konečně jsme dorazili do Passova, kde jsme přejeli Dunaj a pokračovali podél Innu ještě kousek Německem. Hranici s Rakouskem jsme překročili v Obembergu a dále pokračovali z kopečka do kopečka kolem Matsee do Salzburku. To už jsme poprvé v životě uviděli Alpy.

Za Salzburgem jsme projeli německým výběžkem přes Bad Reichenhall a v okolí Loferu se před náma objevila obrovská hradby hor. Kousek od sedýlka Strub jsme přenocovali. Dále jsme pokračovali nádhernými Tirolskými údolími až do Kitzbuhelu. Všude kolem byly nádherné domečky plné květin a kolem nich obrovské štíty Alp. Byto to jako v pohádce. V Kitzbuhelu jsme se zajeli podívat pod sjezdovku Hahnenkamm a pak již stoupali do sedla "Pass Thurn" ve výšce cca 1250 m. Byl to první pořádný kopec a s plně naloženou bagáží jsme měli co dělat.

Ze sedla jsme sjeli do údolí Mittertall a podél řeky po cyklostezkách jsme až do Brucku, kde končí slavná Grossglocknerská silnice. Odtud jsme už pořád jen stoupali až do výšky cca 1150 m k začátku placeného úseku silnice.  Hledali jsme místo, kdy by se dal postavit stan, ale všude dookola byly jen prudké srázy a navíc jsme byli v národním parku. Nakonec jsme se za mírný poplatek 50 šilinků utábořili nedaleko minizoo Wildpark Ferleiten kousek od závory, kde se vybírá mýtné. Vjezd na Grossglocknerskou silnici je pro kola zdarma, tak jsme se dohodli, že pokud bude ráno pěkně, tak pojedeme nalehko na Edelweisspitze - nejvyšší vyhlídkový bod. Večer se zamračilo, byla slabší bouřka a tak jsme již nedoufali, že někam pojedeme.

Ráno v 6:00 jsme vstali a nebe bylo vymetené, nikde ani mráček. Přišla naše chvíle !! Nakonec se nám ten sen splní. Rychle jsme sbalili všechny věci, bagle z kol dali do stanu zavřeli stan a nalehko vyrazili. Hned za mýtnicí silnice nabrala avizované 12% stoupání a neustále vytrvale stoupala vzhůru. Zajímavé bylo, že sklon byl stále stejný, ani méně ani více. Na celé trase nebylo snad kromě zatáček místo, kde by stupání alespoň na chvíli polevilo a dalo se odpočinout. Kolem dokola se otevíraly další a další nádherné výhledy - prostě paráda. U každé zatáčky je uvedeno vždy její číslo a aktuální nadmořská výška - dá se tudíž docela dobře orientovat, kolik Vás toho ještě čeká. Po chvíli stoupání jsme překonali náš dosavadní výškový rekord. Když se výška vyhoupla na 1800 tak jsme si dali pauzu, Fotili jsme všechno kolem a obdivovali tu nádheru.  Vrchol silnice nebyl vidět ( to bylo asi i dobře ) jen se objevilo vždy několik serpentýn a za chvíli další a další ... Po asi 3 hodinách jsme konečně dorazili k odbočce na vyhlídku. To už jsme byli 2400 m nad mořem. Následovalo poslední tentokráte 14% stoupání na vyhlídku Edelweisspitze. To už někteří zoufalci "šli" zkratkou. Já jsem to dal po silnici a dokonce jsem byl vždy v zatáčce dříve. Ta "zkratka" byla totiž tak prudce do kopce, že se to skoro nedalo vyjít. Konečně jsme dorazili na vrchol. Všichni jsme na kole dojeli do výšky, kde jsme nikdy předtím nebyli ani pěšky, ani lanovkou ani ničím. Kolem dokola jen nádherné hory a na nejvyšších z nic ledovce. Musím říct, že tak nádherné počasí jsem vzkutku nečekal. Po několika minutách nic nedělání začala být trochu zima, tak jsme se vydali zpět krásným sjezdem, plným nádherných výhledů zpátky ke stanu. Byla to naše první silnice, která nás zavedla do výšky nad 2000 metrů - byl to nepopsatelný zážitek, zvláště pro nás, kteří jsme byli v Alpách poprvé v životě.

Sbalili jsme stan a pokračovali dále dolů do Brucku a odtud až do Bischofshofenu podél řeky. Pak následovalo zase mírné sedýlko, za kterým jsme přespali.  V noci pršelo, takže stan nám pěkně namokl a hodně ztěžkl. Přejeli jsme sedlo Gosau, projeli kolem jezer Hallstatter see a  Traunsee a za městečkem Gmuden jsme nadobro opustili Alpy. Zbývalo dojet do Lince a odtud vystoupat na Šumavu. Úsek z Lince do Bad Leonfeldenu byl snad nejhorší. Už jsme toho měli celkem plné kecky, kromě toho byl neskutečný hic a kolo mělo snad 40 kilo. Ten mokrý stan který jsem vezl mi umožnil šáhnout si na dno svých sil. Místy jsem měl chuť ho někde neopatrně odhodit do příkopy, ale ještě říkal jsem si že ho ještě budeme potřebovat.  Konečně se kopec překlopil a my jsme v první restauraci na Českém území poobědvali. Řízek s bramborem to spravil. Všechny naše zásoby na cestu jsme totiž již snědli, šťávu vypili a už jsme měli hlad jako vlci. V Rožmberku jsme si dali "druhý oběd" - Rožmberský talíř - dva druhy masa, brambora, knedlíky, zelí - no prostě jsme se přecpali. Další den jsme už dojeli do Českých Budějovic na vlak.

Veškerou výbavu, včetně chleba, konzerv, štáv ( vodu jsme brali z Alpských studánek, kterých bylo plno ), oblečení, stanu, karimatek a spacáků jsme si vezli sebou.  Zásoby nám vydržely skoro na celou cestu, až v Gmundenu jsme dokoupili jsme dokoupili jeden rakouský chleba za těžké valuty. Nyní , když se balíme s dětma na dovolenou do hotelu nám pomalu nestačí ani největší kufr,  nechápu KAM JSME TO VŠECHNO NA TA KOLA DALI ???

Jsem si jist, že tento výlet zůstane na celý život v paměti všech zúčastněných. Vyjet Grossglocknerskou silnici - na to se nezapomíná !!

Fotogalerie