Okolo 2017- Pieniny

 

 

Letos mi jako každoročně přišel e-mail od Vlastíka, že se koná již 22 ročník akce OKOLO. Loni jsem bohužel nemohl, ale letos jsem opět uvítal, že se na místo přepravíme autobusem s vlekem nikoli po vlastní ose. To mi nadmíru vyhovoje, a tak jsem e-mail přeposlal i Martinovi Filipczykovi. Ten letos bohužel nemohl a tak jsem se rozhodoval, že pojedu "sám".  Já už nemám ambice stíhat cyklistickým drakům, a vidina toho, že jede i tým "B" a můžu si trasu vymyslet podle situace ( sil, počasí atd ) mě ubezpečila. A tak jsem na tento e-mail s radostí odpověděl - Jedu !! A nebudu "sám" - pojedu přece s spoustou kámošů, však je skoro všechny už znám !!!

 

Ve čtvrtek ráno v 7:00 jsme měli sraz v Karviné u Hypernovy. Byl jsem na místě 7:05 , nikde nikdo, žádná kola, žádný bus , žádný nadržený cyklista ? Je fakt že pršelo, no ale i tak jsem začal pochybovat, jestli jsem tady správně. Vtom jsem uviděl Petra, který jel s námi před dvěmi roky. To, že jsme tu oba blbě by byla moc velká náhoda ! Za chvíli přijel bus s vlekem a začali se sjíždět promočení cyklisti, protože navzdory že meteoradar ukazoval, že přestane pršet, chcalo víc a víc. Tak jsme naložili naše miláčky do vleku sebe do autobusu a vyrazili směr Slovensko. Kolem Liptovské Mary dokonce vysvitlo na chvíli i sluníčko, ale jak jsme se blížili k cíli, bylo čím dál jasnější, že dnes se již nikam nepojede. Lilo opět jako z konve. Však taky Rosťa, který jel z Trstené přes Polsko a Mirek, který jel až z Mostů ( přes 200 km ! ) přijeli jak zmoklé kury. Po večeři jsme narazili bečku, plánovali kam zítra a modlili se aby nechcalo. 

 

V pátek ráno vykouklo sluníčko, a bylo vidět, že má sílu a rychle se otepluje. Předpověď slibovala polojasno a tak jsme vyrazili s týmem "B" do Polska objet přehrady na Dunajci a podívat se na hrad Niedzica. Minimalistický plán byl jet okolo Dunajce k hradu Niedzica a objet přehradu Sromovce zpět polskou stranou ( cca 24 km ), ale v průběhu dne se počasí vylepšilo a tak jsme se rozhodli jet dále a objet i větší přehradu Czorsztyn. To však znamenalo přejet jeden větší kopec u Falstanu a pak se vrátit po druhé kopcovitější straně přehrady. Po obědě v Ciche Wode nám daly ty kopečky pěkně zabrat. Hlavně ten poslední před Krośnicou byl dost výživný. Tady jsem již sliboval, že je to kopec poslední, a mimořádně to byla i pravda. Následoval totiž dlouhatánský sjezd  až k Dunajci a pak už se jelo jen podél řeky krásným kaňonem ( Prielom Dunajca ) až do Červeného Kláštora. Tady jsme se posilnili ( měli černý Šariš ) a dojeli do kempu Goralski Dvor v Haligovcach, kde jsme byli ubytovaní. 

 

Předpověď na sobotu byla podobná jen měl foukat silnější vítr, který pocitově snižoval teplotu. Proto jsme se i tepleji oblékli :-) Tým "A" vyrazil po naší včerejší trase :-) a my - Tým "B" jsme se vydali na opačnou stranu - přes Spišskou Maguru do lázní Vyšné Ružbachy. Cílem bylo vidět Travertinové jezírko "kráter" - jedinečný přírodní útvar. Hned po několika kilometrech však silnice neúprosně stoupala. Museli jsme přejet Toporecké sedlo (802 m) a dostat se na druhou stranu Spišské Magury. Tady jsem začal litovat, že jsem se tak navlekl, bo byl hic jak cyp. Foukal nám vítr do zad a když sluníčko zasvítilo tak jsme se potili jak ...  ( každý si doplní svoje slovo ).  Na vrcholu jsme si dali sváču a pak už fičeli dolů. Jelo se krásně, vítr foukal do zad, krásná silnice - co víc si přát. No jo, ale když teď fučí do zad - pojedeme zpět proti větru ...  Následovala celkem frekventovaná silnice kolem řeky Poprad a zajížďka do lázní Vyšné Ružbachy, kde jsme si dali oběd. Travertinové jezírko, mě trochu zklamalo, na fotkách vypadá mnohem lépe. Možná to dělá okolí :-) Každopádně v něm není teplá voda ( ale ne tak studená jako včera ve sprše :-) ), ale přesto se našli odvážlivci co do ní i dnes vlezli. V obci Hviezdne jsme odbočili zpět směr Červený Kláštor. A je to tady - Vítr jak cyp a ještě pozvolný táhlý kopec. Vítr si to tady užíval, protože všude okolo byly holé pláně a tak mu nic nebránilo nám zpáteční cestu zpříjemnit.  Konečně jsme dorazili na Stráňanské sedlo ( 730 m) , odtud už je to z kopce až do Campu. Zbytek týmu "B" jel přímo do kempu, já jsem si přidal ještě jedno sedýlko Lesnica 720 m s nádhernými výhledy a sjezdem k Dunajci , odkud jsem poslední kilometry jel stejnou trasou jako včera. Po příjezdu do kempu jsem zjistil , že nemám mobil - musel mi vypadnout cestou kolem Dunajce. Už jsem se smířil s jeho ztrátou , když tu po druhém pokusu na něj zavolat se ozvali jeho nálezci a po 10 minutách jsem měl mobil v ruce - přivezli mi ho až ke kempu. Už jsem ani nevěřil, že takoví poctiví lidé ještě existují. Řikal jsem si : "Tady je svět ještě v pořádku".  Večer jsme naložili kola do přívěsu, zapili moji blížící se 50 a ztracený mobil a těšili se na zítřejší výlet.

 

 

V neděli ráno jsme se probudili do nádherného slunečného rána. Rozdělili jsme se na dva týmy - jeden jel sjíždět Dunajec na pltích ( vorech ) a druhý vyrazil na turistický výlet na Trzy Korony - nejvyšší kopec v okolí. Já jsem se přidal k turistům, protože sjezd na pltích jsem kdysi absolvoval ...

Byl to pořádný kopec ( ještě několik dnů mě pak bolely nohy ), ale stálo to za to. Obloha byla vymetená , výhledy úžasné. Hlavně pohled na Tatry z Polské strany s celým podhůřím byl úchvatný. Byla vidět dokonce i Babia hora ( cca 70 km daleko ) a přehrada, kterou jsme předevčírem objížděli. Hrad Niedzica však vidět nebyl - je schován za kopcem :-(.  Nakonec ještě společné foto u přívěsu a jedeme domů. Do Karviné jsme dorazili před 18 hodinou ...

 

Letošní OKOLO bylo opět skvělé. Počasí bylo tak akorát na kolo ( hlavně nepršelo ), v neděli bylo naprosto úžasně. Skvělá byla i přeprava kol v cyklopřívěsu a tím naprostá volnost co se týče výletů ( bohužel asi letos naposledy ). Díky moc Vlastíkovi za perfektní organizaci a dobrou náladu, kterou nám všem rozdával během celého pobytu.